Za sebou má období plné zdravotních problémů, rakovinu i syndrom vyhoření. Jednoho dne si ale Veronika Allister Jelínková řekla „takhle ne“ a začala s biohackingem. Komplexní přístup k tělu a mysli jí ukázal zcela novou cestu. A nejen v kariéře, ale také k sobě samé. Vydala knížku Hoř pomalu, založila projekt Systers bio, který je zaměřený na ženský biohacking, dlouhověkost a optimalizaci zdraví, přednáší a krok po kroku se stále přesvědčuje, že trénink mentální a fyzické odolnosti je cesta, která nám může prodloužit život a udělat z něj po cestě život, který stojí za to žít.
Osvěta biohackingu, ledové koupele, výšlapy na Sněžku v plavkách, půsty, optimalizace hranic vlastního těla, meditace… Zcela upřímně, napíšu, že vůbec netuším, kde v našem povídání začít! Máte toho ve svém repertoáru i minulosti tolik. Tak možná začnu takto: jak byste Veroniku Allister popsala třemi slovy právě teď?
Hluboce se uvolňuji.
Vzpomenete si, kdy jste poprvé uslyšela slovo „biohacking“?
Jistě. Od mého bývalého přítele, který mě vlastně na tuto cestu přivedl. Tenkrát toto slovo však bylo cool jen v Americe. V ČR se o biohackingu a oboru dlouhověkosti začíná mluvit až v posledních letech a i tak o něm stále mnoho lidí nikdy neslyšelo.
Jak začala vaše cesta za posouváním hranic vlastního těla a mysli?
Řekla bych, že už jen tím, že jsem se sem narodila. Už velice v útlém věku jsem začala meditovat, aniž bych si to tenkrát vůbec uvědomovala. V pubertě jsem začala prozkoumávat svět různých látek a bylin, i když velice nezodpovědně, tak jsem už tenkrát byla badatelem, experimentátorem. Časem to bylo skrz sport a bojové umění. Běhala jsem například ultramaratony, následně jsem testovala svou odolnost a zátěž v extrémních podmínkách jako jsou expedice na Sněžku v zimních podmínkách, kdy jdete jen v plavkách po dobu dvou a půl hodin. Nicméně, moje cesta, která začala posouváním mého těla a mysli, čeho jsem vlastně jako lidská bytost schopná, ta začala vědomě tím, že jsem byla nemocná a necítila jsem se ve svém těle dobře.
Co bylo důvodem, že jste začala být se svým životem nespokojená? Dá se najít nějaký konkrétní důvod, který spustil lavinu?
Důvodů jistě bylo víc, které předcházely tomu poslednímu, který byl poslední tečkou a tou byla právě nemoc. Byla jsem ve svých mladých dvaceti letech a už tenkrát mi začaly chronické záněty močového měchýře, kdy jsem pravidelně měla v moči krev po dobu několika let. Bylo to tak vážné, že jsem přes braní antibiotik, které jsem brala rok v kuse, chodila na operace až jsem se dostala do bodu, kdy jsem si chtěla vzít život. To nemluvím o brain fogu (neustálá mlha), chronické únavě, velké výkyvy nálad.
Popisujete, že jste se většinu života „za něčím“ zběsile hnala. Neříká se tomu úspěšná kariéra? Můžete mi přiblížit, co jste vlastně prožívala a proč jste se rozhodla udělat ve svém životě velkou změnu?
Být úspěšná je v pořádku, ale záleží na tom, z jakého místa tvořím něco, co mi přináší úspěch. Místo, ze kterého jsem tvořila já, bylo nemocné, což se ostatně odráželo i do mého fyzického a mentálního zdraví. Chtěla jsem dokázat, že jsem DOST. Chtěla jsem být nejlepší ze všech, ne proto, že bych byla fascinovaná, čeho jsem schopná, ale proto, že jsem utíkala sama před sebou, přes svou prázdnotou a vnitřní samotou. Hnala jsem se za něčím, co nedá dohnat a před čím se hlavně nedá utéct. Sama před sebou. Přitom stačilo se uvolnit a být sama sebou.
Jakých nezdravých návyků se bylo potřeba ve vašem životním stylu hned zbavit? Je možné to vůbec udělat ze dne na den třeba, když jde o cukr, alkohol, emocionální výkyvy nálad… Jde si prostě říct: „Tak a dost!“? Co konkrétně pomohlo vám?
Byl to mnohaletý proces a rozhodně nejsem u konce. Je to neustálý proces, kdy jdete do větší hloubky a šířky, jak procházíte životem. Dnes je to však pro mě zábava a užívám si to. První věc, co jsem udělala bylo, že jsem odřízla ze života toxické vztahy a konzumaci sociálních sítí. Sice jsem dnes na sítích, ale už jen jako tvůrce. Skrolování už nepraktikuji přes deset let a když se podívám na Instagram nebo Facebook, tak jdu cíleně za někým, kdo mě zajímá. Dále jsem si řekla, že skončím se závislostí na cukru. To byl silný proces a několikrát se mi to nepovedlo. Následoval alkohol a občasné látky, včetně různých drog a cigaret. Ve své podstatě, jakmile to zvládnete u jednoho, vše ostatní pak jde tak nějak samo. Něco trvá déle, něco trvá kratší dobu, ale pokud mám jeden zdravý návyk, tak ten začne na sebe nabalovat další takové parťáky, až se nakonec dostaneme do bodu, že nám prostě některé aktivity, věci, jídlo a lidi.. prostě nedávají dále smysl. Změní se nám pak celý život. Není to vůbec o tom o kolik přebytečných kil, či přátel přijdete, ale o tom, jaký život touto cestou získáte.
Co prvního jste na začátku své cesty objevování biohackingu zařadila do svého života?
Začala jsem jednoduše víc spát. Víc jsem odpočívala. To mi pomohlo snížit stres a napětí, kterého jsem byla plná. To mi pomohlo ze všeho nejvíc. Dnes už víme i z vědeckých studií, že právě stres a napětí je největším zabijákem dnešní doby. Trénink mentální a fyzické odolnosti je tedy cesta, která nám může prodloužit život a udělat z něj po cestě život, který stojí za to žít. Tento trénink však právě zahrnuje uvolňování napětí a to nejen ze svalů, ale i mentální napětí. Hluboké uvolnění přináší ty největší dary, dostanete se najednou na místo, kde skončí většina mistrů, olympioniků a obecně lidí, kteří šli dál, než jen na sílu a výkon. Pochopili tajemství těla a mysli a to tajemství leží právě v prostoru uvolnění.
Zařadila jsem následně hlavně otužování, funkční pohyb a přerušované půsty. Následně přišly meditace, dýchací techniky. Časem preventivní výživa, chytrá suplementace, terapie červeným světlem, floating tank, různé technologické intervence a práce s psychedeliky pod odborným dohledem.
Jaké biohacking rituály dnes patří mezi vaše pravidelné a oblíbené?
Jsou to hlavně přírodní rituály. Je jich mnoho a hraji si s nimi podle své cykličnosti a podle cyklů přírody. Miluji otužování, ale i saunování, miluji prozkoumávat různé houby, bylinky a jiné látky, které mění mojí individuální biologii. Světelná terapie mě hodně baví, ale také mě baví poznávat různé body na těle, které dokáží během pár vteřin moje tělo krásně vitalizovat, popřípadě hezky uspat a uvolnit. Mým nejoblibenějším biohackem je však příroda. Mám za domem les a chodím tam každý den, jen tak koukat na stromy. Cítím pak ohromnou vděčnost, že do toho lesa mohu chodit. Příroda a vděčnost je za mě něco, se nedá nahradit žádným suplementem, ani technologií.
Co bys doporučila lidem, kteří zažívají ve svém životě podobné tlaky, a vůbec netuší, kde vlastně začít s nápravou?
Řekla bych, že život je jednoduchý. Pokud cítím tlak a napětí, tak je potřeba toto napětí a tlak uvolnit. To je vše. Následně hledat cesty, jak se tedy uvolňovat a těch je mnoho.
Jaké inovativní metody v oblasti zdraví vás za poslední dobu oslovily?
Jsou to určitě různé diagnostické testy, kdy mohu například zjistit, jak dlouhé jsou moje telomery – které jsou jedním z ukazatelů mého biologického věku. Komplexní infuzní terapie, jako je NAD+. Využití biotechnologie v oblasti doplňků stravy a kožního mikrobiomu, kvalita terapií kmenových buněk atd. Je toho mnoho a spousta inovací ještě ani není dostupná na trhu, nemá tedy smysl je zde vypisovat.
Jak konkrétně pečujete dneska o své tělo?
Pracuji převážně v cyklech. Už nepracuji mnoho hodin najednou, abych si neudělala pauzu, nešla do lesa, nebo si nedala meditaci, či jógu. Chodím pravidelně na různé druhy masáží, dělám TRE – trauma release exercise – což je vědecky ověřená technika na uvolnění stresu ze svalů, otužuji se, chodím do sauny. Každý den mám terapii červeným světlem. Neustále se učím funkční pohyb s bojovými prvky. Chodím hodně do přírody, piju zdravou a čistou vodu. Mám kvalitní vztahy, o které pečuji. Žiji v pravdě a jsem radikálně upřímná. Tohle vše způsobuje to, že se cítím v bezpečí, uvolněná. Když přijde stres, vím, jak s ním naložit a nesyslím si ho ve svém těle, aby se ukládal, tvořil zásoby a pak vybuchoval. Miluji opravdově, odpouštím, mám odvahu jít do neznáma. Celé hýčkání a péče je však o hlubokém uvolnění.
Proč jste se vlastně rozhodla dělat o biohackingu osvětu? Jaké poselství chcete předat ostatním?
Předávám lidem, že všechno je možné, že je možné se ve svém těle a ve své hlavě cítit skvěle. Věřím, že svoboda přichází až tehdy, když převezmeme plnou zodpovědnost a v tomto ohledu je to převzít zodpovědnost za své zdraví, za svůj život, ale i za svou smrt. Biohacking je opravdu o tom, že vše už máme právě teď – a toto je cesta, která postupně odhaluje toto poselství. Je to zábava, ale bez odvahy to nepůjde. Je potřeba se totiž zbavit starého vnímání světa, které je stále pro mnoho lidí pohodlnější volbou.
Kdy máte narozeniny?
13.05.1988, v 12:35 – místo narození Aš – pokud byste si chtěli udělat můj astrologický rozbor, klidně můžete…
Jakými projekty se aktuálně zabýváte?
Momentálně se věnuji ženám a proto jsem založila i projekt Systers.bio – který se věnuje právě ženskému biohackingu, zpomalení stárnutí a celkovému wellbeingu žen všech generací. Jsme na začátku, ale už teď vím, že má projekt opravdu smysl.
Jak vypadá tvůj běžný den?
Zkusím to zkrátit, ale i tak to bude náročný oříšek. Můj běžný den vypadá tak, že ráno vstanu nejdéle v 05:00 ráno tím, že se vzbudím buď sama, nebo mě vzbudí manžel či kocour. První věc, co udělám je, že vypiju 0,5 litru vody. Máme doma speciální technologii od českého vědce, který nám dává vodu, která je opravdu pro lidské tělo blahodárná. To mi dodá ihned energii. Sroluji se následně na zem na meditační polštář a dám si zen meditaci na 10 – 15 min. Následně si dám terapii červeným světlem spolu se strečinkem bránice na 10 – 15 min. Vyčistím si zuby, dám si studenou sprchu a buď si s Johnnym dáme společně snídani, nebo vyrážíme do Prahy na trénink či jógu. Během snídaně si dám samozřejmě i své suplementy. Končím maximálně v 10:00 a to začíná můj pracovní den. Pracuji v cyklech, kdy dělám jednu činnost maximálně 90 minut. Během dne se pravidelně hýbu, ať už na trampolíně, chůzí, nebo jen tím, že si dám pár dřepů. Během dne jdu na schůzky do parku, kaváren, či jsme v budovách. Někdy jsou dny náročnější, takže s sebou mám adaptogenní houby a bylinky, které mi pomáhají se s jednorázovým stresem lépe vyrovnat. Končím po cca 6 efektivních pracovních hodinách, kdy mám ještě pauzu na oběd a jedu domů. První věc, kterou udělám, kromě mazlení kocoura je, že jdu ven do lesa a to třeba i na hodinu či dvě. Večer se snažím už vůbec nepoužívat technologie, nebýt na počítači, ani na telefonu. Večer mám buď sama se sebou nebo ho trávím společně s manželem. Někdy vyrábíme rodinu, někdy si hluboce povídáme hodiny, meditujeme, dáváme si romantickou ledovou vanu, saunu, či jsme s přáteli a rodinou. Nicméně, v mém dni hraje často velkou roli i spontánnost a tak se může velice proměňovat. Můj den je ve své podstatě velice jednoduchý a přirozený, ale možná nám to dnes naopak přijde naprosto nereálné si dovolit mít tolik rituálů a času pro sebe. Svět se zbláznil a je jen na nás, jakou hru chceme hrát. Já si vybrala tuhle a fakt mě to baví.
Máte nějaký životní sen?
Můj sen je o harmonii.
Můj sen je, abychom všichni zpomalili na takovou úroveň, že se přestaneme honit za něčím, co je jen iluzí. Můj sen jen, že se zastavíme a uvidíme tu nádheru, kterou máme přímo před očima.. a tento sen budeme společně sdílet. Protože sdílená radost a štěstí se sdílením násobí. Začneme tvořit domy a města, která jsou navržená pro lidskou biologii, nikoliv pro auta a věci. Ženy se vymaní z patriarchální společnosti, postaví se do své síly a díky tomu se změní kořen, jádro celé společnosti. Mužský a ženský princip se redefinuje na novou úroveň. Půjdeme cestou harmonie. Děti se na svět začnou rodit láskyplným způsobem a ženy budou respektovány a opečovávány za to, že zplodily život. Muži i ženy budou oslavováni za to, že jsou sami sebou. Děti budou mít ve výchově oba rodiče, nejen jednoho. Přestaneme se sebou neustále bojovat a začneme si více naslouchat. Přestaneme se bránit a začneme odpouštět. Stanou se z nás postupně úplně jiné lidské bytosti, než jaké jsme dnes. Budeme tvořit svět z úplně jiného místa, ne z místa svého ega a mysli, ale z místa svého srdce. To je můj sen.
Foto: se souhlasem Veroniky Allister Jelínkové
Autorka: Lucie Janotová
